Můj první domov

Můj první "domov", který jsem si mohla zařídit podle svých představ, byl "prázdný" byt 1+kk v podnájmu na Luční. Bylo mi 23 let a neměla jsem moc peněz. Vybavení jsem tenkrát pořídila za pár tisícovek. Umakartovou koupelnu jsem sama obložila kachličkami, které zbyly známému, kuchyň polepila tapetami, ve slevě nakoupila pár kousků "nepovedeného" nebo mírně poškozeného nábytku a na zem položila koberec. Všechno pěkně ladilo a vytvářelo celek, ve kterém jsem se cítila doma. Jediným, na tehdejší poměry dost drahým kouskem, byla fakt hezká rozkládací sedačka a křeslo, na které jsem si půjčila.

Po nocích jsem navrhovala svůj "byt snů"

V práci mně to šlo. Z asistentky jsem se vypracovala na produkt manažera, dodělala si vejšku a stala se vedoucí marketingu. Něco jsem si vydělala, něco půjčila a pořídila si svůj vlastní byt, velkorysý 2+kk v novostavbě. Měla jsem dokonce možnost upravit stavební projekt a byt si zařídit přesně podle svých představ. Jak se říká "vystavět na zelené louce". 

Jediné, co jsem použila z minulého bytu, byla moje designová sedačka. Pro inspiraci jsem brouzdala po netu, obcházela obchody a po nocích kreslila kuchyňskou linku nebo kladečský plán obkladů do originální koupelny se šikmou zdí a vysněnou rohovou vanou. Moc mě to bavilo a nedokázala jsem přestat, dokud to nebylo perfektní... 

Kámošky to měly jinak

Když jsem se o tom bavila s kamarádkama, překvapilo mě, že to tak každý nemá. Některé si vůbec neuměly představit, jak bude místnost vypadat, jiným připadalo zařizování domu dokonce stresující. V hlavě mně začala vrtat představa o "práci snů". 

Všechno chce svůj čas

Asi ještě nebyl ten správný čas. Dostala jsem nabídku řídit marketing outletu Freeport v Hatích, vyzkoušela si práci ředitelky reklamní agentury, splatila dluhy a porodila dceru. Po mateřské jsem se vrátila ke své profesi a šla jsem vybudovat marketing do firmy, která prodává materiál pro výrobu nábytku, podlahy a interiérové dveře. 

Měla jsem toho zase plnou hlavu 

Červík se vrátil a vrtal ještě hlouběji. Abych dokázala navrhnout stojany a vzorkovny, naučila jsem se pracovat se SketchUpem. Pak jsem se pustila do pokoje mojí dcery. Znovu jsem brouzdala a začaly přicházet nápady.  Měla jsem toho zase plnou hlavu. Přestože mě marketing baví, existuje něco, co mě láká mnohem, mnohem víc. Rozhodla jsem se, že si udělám kurz interiérového designu a půjdu za svým snem.

Učím se a trénuji

Prodala jsem byt a společně s rodiči pořídila prostorný dům. S dcerkou a mužem máme vrchní patro s krásnými půdními místnostmi, které postupně podle finančních možností předělávám k našemu obrazu. Je to mnohem těžší. Musím respektovat barevnost oken nebo se poprat s ne zrovna ideální dlažbou, pod níž je podlahové topení. Navíc je třeba skloubit představy všech členů domácnosti. Ale přesně tak to v reálu chodí. Málokdo staví na zelené louce a hvězdný tým z pořadu "Jak se staví sen" taky všechno nestihne.